Napříč golfovými médii světa shodně publicisté shledali, že golfisté všech národů mají tendenci pamatovat si jen své nejlepší rány. To ve většině případů znamená své nejdelší rány. Rádi sami sebe spatřujeme jako lepší a schopnější, nežli je skutečnost. Takže běžný rekreační golfista si nesmazatelně vryje do paměti šťastnou náhodu, když zahrál míček těsně k jamce ze 130 metrů devítkou železem. Že měl u toho silný vítr v zádech, to zapomene. A pak soustavně nechápe, proč nechává rány krátké.

Podle americké firmy GOLFTEC sbírající velká data o golfových výkonech chybuje v kategorii HCP od 25 do 30 více než 71 % golfistů tak, že nechávají své rány krátké. Jen 5 % hráčů v této kategorii chybuje s přílišnou délkou. Takže, když si dosadíme do této statistiky našeho klasicky průměrného rekreanta Miloše, bude mít při výběru a hole minimálně pravděpodobnost 71 %, že zvolí o hůl nebo dvě méně, než ve skutečnosti potřebuje.

Jak se této chybě vyhnout? Za prvé je nutné být sám k sobě brutálně upřímný a přiznat si skutečnou spolehlivou délku svých ran. K tomu potřebujeme trpělivost, píli, dobrý měřicí přístroj a mnoho set cvičných ran. Na konci této trnité cesty sebepoznání je zjištění, že lze odložit ego a je úplně jedno, jakou hůl hrajete. Důležité je, aby pro vás byla spolehlivá a abyste věřili vaší spolehlivé délce.

Text: Ondřej Kašina